Historie společnosti
Historie společnosti
V samém počátku probíhala těžba hlubinným způsobem, ze kterého se v průběhu let vyvinula těžba povrchovým způsobem. Historicky byl vápenec z lomů v okolí Mořiny dodáván do hutí v Kladně, do potravinářského průmyslu nebo sloužil k výrobě hrubozrnných a jemnozrnných omítek, včetně výroby mletého vápna.
Nejstarší písemný doklad o počátku těžby vápence na Mořině se datuje k 4. prosinci 1890, kdy Gottfried Bächer získal průmyslovou důlní licenci povolující kutací práce v tomto katastru (avšak zdroje uvádí, že první dochovaný doklad o těžbě na Mořině se vztahuje k 1. září 1900). V roce 1891 započala skutečná těžba a tento rok se považuje za datum založení. Již po sedmi letech, 3. dubna 1898, prodal Gottfried Bächer povolení k těžbě Pražské železářské společnosti, která již byla vlastníkem kladenských železáren i uhelných a železnorudných dolů. Ta v roce 1900 napojila těžbu v lomech na Mořině na Kladensko – nučickou dráhu, která tímto dosáhla své celkové délky 32,499 km. Firma se tak do svého znárodnění stala jednou z největších báňských a metalurgických společností v období sklonku habsburské monarchie a první republiky.
Podnik Pražská železářská společnost byl znárodněn 28. října 1945 a v roce 1946 se přejmenoval na Středočeské uhelné a železnorudné doly n.p. se sídlem v Kladně. Následně se v roce 1950 vytvořil nový podnik Železnorudné doly n.p. Nučice, pod který spadaly i lomy Mořina. V této době dochází k pozvolnému ukončení těžby železné rudy v Nučicích a roku 1958 podnik přechází k Rudným a nerudným dolům n.p. Ejpovice. Od tohoto roku těžba vápence v Mořině pozvolna ustává a přesouvá se na ložisko Čeřinka u Bubovic. Reorganizace podniku pokračuje, od 1. ledna 1977 podnik přechází jako samostatný závod pod národní podnik Rudné doly Příbram.
Hlavní práce se v prostoru Mořiny přesunuly z těžby a produkce saturačních vápenců a zaměřily se na stavební a doplňkovou výrobu (umělé dlažby, jemně mletý vápenec). Roku 1993 dochází k privatizaci podniku formou veřejné soutěže, ve kterém jej získala společnost ČEZ a.s. Praha. Ta se rozhodla založit novou obchodní společnost LOMY MOŘINA, spol. s.r.o., ve spolupráci se společností Pragocement a.s. (později se stává prostřednictvím společnosti Českomoravský cement, a.s. součástí nadnárodního koncernu Heidelberg Cement Group).
Významné krajinné prvky, jež vznikly v minulosti těžbou vápenců – Velká Amerika a Trestanecký lom, jsou rovněž pod správou společnosti.
01
PÁLENÉ VÁPNO
Díky prehistorickému oceánu jsou zásoby vápence známe jako Český kras. O jeho kvalitách věděli už za Jana Lucemburského a především jeho syna Karla IV. Byl a dosud je hojně využíván ve stavebnictví. Zbytky šachtových pecí dokládají pozdější výrobu páleného vápna oblíbeného nejen v Českých zemích, ale také v Rakousku a Německu. Doloženo je i využití mořinských vápenců při tavení železné rudy.
02
ZVÝŠENÍ TĚŽBY
České země v 19. století prošly bouřlivým rozvojem. Byly jakýmsi průmyslovým a zemědělským “tygrem” Rakouska – Uherska. Expanze se nevyhnula ani Mořině. Těžba železné rudy v Nučicích a Tachovicích a ložiska kladenského uhlí vedly k vysoké poptávce po zdejší kvalitní surovině. Zpočátku povozy přepravovaný vápenec opanoval novou Kladensko – Nučickou dráhu a od roku 1858 mnohem rychleji a spolehlivěji zásoboval vysoké pece na Kladně.
03
ROZVOJ CUKROVARNICTVÍ
Strategickou surovinou se zdejší vápence staly rovněž pro cukrovarnictví a výrobu vápna a cementu.
04
NAMÁHAVÁ
RUČNÍ PRÁCE
První majitel skutečně průmyslové důlní licence Gottfried Bächer ji po osmi letech prodal Pražské železářské společnosti, která již vlastnila kladenské železárny i uhelné a železorudné doly. Vznikl tak podnik evropského formátu, který působil až do znárodnění v roce 1945. Zpočátku namáhavá ruční práce byla postupně přenechávána bagrům a ve třicátých letech dvacátého století i drtičům. Do té doby se na požadované frakce vápence rozbíjely kladivy o hmotnosti 5-7 kg. I přes vysoký podíl ruční práce dosahovala těžba v roce 1903 140 tisíc tun. O pět let později bylo dobyto téměř 300 tisíc tun.
05
POKROKY
PŘI DOBÝVÁNÍ
Po roce 1945 byly nástupnickými podniky některé již vytěžené nebo nerentabilní lomy uzavřeny. Patří mezi ně i známé Malá a Velká Amerika či Mexiko. V ostatních lomech těžba pokračovala. Důležitým byl rok 1993, kdy byly lomy začleněny do společnosti ČEZ. O rok později byly společně se společností Českomoravský cement a.s. založeny Lomy Mořina spol. s r.o. . V současnosti probíhá těžba vápenců pro odsiřování elektráren a saturačních vápenců pro cukrovary, výrobu cementu a stavebnictví.